cx

Píšu pro Root.cz už dva roky a jeden měsíc a za tu dobu jsem napsal více i méně povedené články. Je pravda, že některé články vznikají narychlo, protože mám i jiné povinnosti a hlavně disponuji neschopností naplánovat si správně čas a plány dodržovat. Většinou se mi povede článek napsat tak, že si to někdo i přečte a v diskusích se nic drsného neobjeví. Abyste měli představu co to je dobrý článek na Root.cz, tak velmi dobrý článek si přečte asi 10 000 lidí, ty průměrné kolem 6 000 lidí no a články, které nikoho nezajímají končí u 1 – 3 000 lidí.

Asi nejčtenějšími články na Root.cz je série komiksů, která vychází co jsem na Rootu a možná i co ho sleduju. Lidé si na sobotní komiks zvykli a zvykli si pod ním flamovat a tak není divu, že dosahuje výtečné popularity. Zato články vycházející přes týden jsou na různá témata a ani já nejsem schopen sledovat co všechno se tam mihne, na to nemám dost času. Když ale nějaký článek dosáhne na čtenost komiksu, je to známka, že se opravdu povedl. Nemusí být napsán vyloženě bezchybně s perfektním slohem, dynamickými postavami a dějovými zvraty, ale hlavně musí čtenáře chytnout, dát mu něco o čem může přemýšlet, co může použít a pokud o tom ještě bude diskutovat, je to trefa do černého.

Někdy mě proto zaráží, jak jsou někteří lidé schopni shazovat mé články, i když se třeba zrovna jedná o kousky, kterým jsem věnoval několik dní a které byly časově mnohem dražší než jiné mnohem populárnější a lépe přijaté. U technických článků člověk nesmí udělat chybu, protože upozornění na chybu zabije kompletně celou diskusi, kde bude mít nejdiskutovanější vlákno v předmětu „Autor je debil, protože …“. U článků, které mají třeba 10 000 znaků (tedy nějakých 6 stránek textu + obrázky) lze vcelku jednoduše udělat chybu. Nemusí to být ani neznalost autora, ale během krátkého času připravit rozsáhlý článek prostě na sto procent nejde. Asi jediný kdo to dokáže je Pavel Tišňovský. Ten zvládne za odpoledne napsat 20 000 znaků prakticky bez větších chyb. Je taková výjimka potvrzující pravidlo. U mých článků je často v diskusi k vidění, že jsem se měl na téma lépe připravit, že tomu nerozumím a podobně a to i v případech neopodstatněných, kde jsem do článku napsal třeba obrácené pořadí SYN/ACK při vytváření TCP spojení, což jsem samozřejmě hned napravil a nebýt diskuse dlouhé jak nákladní vlak, nikdo by o tom ani nevěděl. Někteří jsou schopni napsat podobné nesmysly i u pravopisných chyb, kde mě i korektorce občas uteče shoda podmětu s přísudkem.

Ať už ale píšete jakkoli, pro článek samotný je základem téma. Teď se mi ale povedl perfektní článek na téma „V Indii se rozjíždí business na řešení CAPTCHA obrázků„. Ve zkratce jde o to, že přes API odešlete CAPTCHA obrázek a tam vám nějaký Ind napíše co je na něm napsané a pošle to zpět. Echo na toto téma mi dal Petr Krčmář a článek byl nakonec velmi kladně přijat. Přitom obsahoval několik chyb, za které by mě u jiných článků ukamenovali. Čtenáři také netušili, že jsem článek napsal v KFC hodinu předtím, než jsem šel do kina a založil jsem ho na pěti větách ze zahraničního článku a poznatcích z jednoho praktického testu.

Články na sobě nemají nálepku s tím jak byly napsané a kolik času jim autor věnoval a často to nepoznáme ani z textu. Pokud na něco narazíte v diskusi, tak je to jen výmysl jednoho čtenáře z mnoha, který se tím snaží vysvětlit jeho vnímání článku. Věřím že mnoho negativních komentářů vznikne tak, že si čtenář článek otevře, začne v něm hledat nesouvislosti a hned je jde peprně reportovat do diskuse. U článku tedy záleží na dobrém tématu a dobře rozvržené osnově. Pokud uděláte někde chybu, většina čtenářů si ji buď nevšimne nebo ji ignoruje. Pokud děláte chyby často, pouze lépe vklouznete do podvědomí čtenářů a nakonec stejně zjistíte, že snaha napsat co nejlepší článek na průměrné nebo špatné téma je jen snaha vyhnout se špatným komentářům, které tak jako tak přijdou.