Ani jsem si nevšiml, že vývojáři triologie Penumbra, připravují další linuxový skvost s názvem Amnesia: The Dark Descen. Jde o hru podobného stylu a můžete si ji hned vyzkoušet v uvolněném demu. Já si ji vyzkoušel a musím říct, že i když bych ji rád koupil a dohrál, tak nemůžu, protože atmosféra je ještě hustší, než u druhého dílu Penumbry, kterou jsem také nedohrál.

Amnesia je hra, která vsází na atmosféru a příběh. Tam kde se běžné hry předhánějí hlavně o to, kolik trojúhelníků má malíček na noze každého z tisícovky goblinů na scéně, tak Amnesia vsází na děsivé prostředí a opravdu hutnou porci strachu. Atmosféra je to co tito pánové z Frictional Games umí vyšponovat do posledního vlásku a když už si myslíte, že víc nevydržíte, objeví se zombík a jediné co vám zbývá je utíkat a schovat se. V demu jsem nenarazil na žádnou zbraň, takže nevím jestli bude Amnesia pokračovat v nápadu z druhého dílu Penumbry, kdy jste neměli možnost jakkoli zabít nepřítele a jediný způsob jak ho dostat, bylo mu utéct nebo použít prostředí proti němu a tady jsem narazil, to je ten moment, kdy už jsem nevydržel ve dvě ráno se honit se zombíkem. Mám jen jedno srdce. První díl Penumbry byl mnohem mírnější a i když jsem u něj taky skřípal zuby, dokázal jsem ho dohrát. Vývojáři ovšem dotáhli vše k dokonalosti a udělali jejich hry pro mě nehratelné.

Ale ani procházka po hradě není jen tak. Když vám nejdou po krku zombíci nebo výplody vaší fantazie, dají vám vývojáři pocit, že někdo kolem vás pořád je. Támhle se pohnou dveře, tady se pro změnu rozletí větrem, jinde se zas ozvou něčí hlasy a až později zjistíte, že se to děje jen ve vaší hlavě a klepete se za kamenem zbytečně. Když se pak střetnete se zombíkem, zjistíte, že to zas tak zbytečné nebylo. Hra vám jasně dává najevo jak se cítit a jak zmatený je hlavní hrdina.

Amnesia začíná mnohem tajemněji než trilogie Penumbra, kde se hlavní hrdina rozhodl hledat svého otce někde uprostřed Antarktidy v podzemím komplexu. Prvních pár záběrů ukazuje, že se něco děje, vidíte útržky ze svých vzpomínek, ale i ty pak zmizí a probudíte se někde na podlaze. Nevíte kde jste, kdo jste a co děláte. Na zemi jsou nějaké stopy a vy se rozhodnete je následovat. Cestou se naučíte trochu používat herní fyziku, která je velmi propracovaná. Dveře se otvírají jako v normálním životě, není problém přestěhovat nábytek v celém pokoji, ale je pravda že svíce nebývají pevné tak, že stojí i po zásahu velmi velkým křeslem. Můžete také po okolí najít pár sirek pro zapálení svíček, ale asi nejdůležitější je nalezení lucerny. Ta bude stejně důležitá, jako v Penumbře baterka a to zvlášť, když si necháte trochu atmosférické nízké gamma korekce.

Jak pokračujete hradem, najdete dopis, který je pro úvod klíčový. Leží na stole v jedné místnosti a je adresován vám a to … od vás. Malý šok, ale název hry hned dostává smysl. V dopise se dále píše, že jste chtěli zapomenou a že jediné co je potřeba udělat, je někoho zabít. Jde o nějakého starce a vy jako mladý silný muž nebudete mít problém. To že si nic nepamatuje vám bude divné a pochopíte, že za tím je něco víc, protože člověk se zdravou myslí se při chůzi po chodbě nesloží na zem v křeči jako se to stane vám při cestě za tímto dopisem.

Hráči budou komplikovat situaci různé nervové problémy, na to přijdete hned po prvních pár krocích. Jak špatně na tom jste naznačuje ukazatel se symbolem mozku při otevření inventáře. Srdce je vaše fyzické zdraví, ale o v této hře moc nepůjde. Moji cestu za ukončením dema odřízlo mihnutí se zombíka v druhé lokaci s názvem Rafinérie. Jelikož jsem to hrál o půl třetí ráno, neměl jsem odvahu dál pokračovat a u tohoto dema pravděpodobně i skončím.

Pokud máte rádi horory, je Amnesia: The Dark Descent přesně tím co potřebujete a i když jde o linuxovou hru, raději si příští týden půjdu pro Civilization V. Těch deset minut ve hře mě absolutně vtáhlo do prostředí a do děje a hlavní hrdina měl podle svého chování podobné pocity jako já. Je to hra, kde se nezachraňuje galaxie jako jinde, ale hrajete za normálního týpka, který se jen ocitl ve špatné chvíli na špatném místě. O to víc to dodává na atmosféře a když si ji pustíte pod kůži, nebudete litovat.

Nakonec bych ještě rád napsal, že chlapci z Frictional Games jsou důkazem toho, že i pro Linux se dají dělat hry. Když se na to myslí již od začátku, není to problém a vývoj to o moc neprodraží, zvlášť u podobně hardwarově nenáročných projektů. Engine je velmi podobný tomu v Penumbře, takže s technickým provedením opravdu moc práce neměli a určitě jim to přinese několik desítek tisíc zakoupených kopií. Pro takovouto hru, která nemá masovou mediální kampaň je každý zákazník dobrý. Na Linuxu dostane reklamy až až. Přeci jen to je jediný titul za poslední dobu hned po strategii OilRush od Unigine Corp. Navíc hra je docela levná a dá se sehnat i kolem 13 EUR. Linuxová verze stojí 20 USD, ale i tak jde o velmi nízkou cenu proti většině jiných her, které často začínají na 50 USD.