A to je konec přátelé, tohle je poslední report, který píšu ze stanu. Zažili jsme lecos, spali jsme v bouřce, že se nám zlomila tyčka u stanu, navštívili jsme litevskou kolonii v Lotyšsku, koupali jsme se v moři s medůzami, plavili se na dva ostrovy a jeden poloostrov, podívali jsme se jak to vypadá v Rusku, odřídili zatím 4300 km, utratili asi tak o třetinu víc než jsme chtěli a dokonce jsme se dostali až sem živí a zdraví. Momentálně jsme v Krakowě, zítra se tam na chvilku podíváme na oběd a pak hurá domů.

Dnešní ráno bylo velmi pomalé. Než jsme se sbalili, bylo po desáté a to nás čekal park se sochami ruských komunistických pohlavárů a hlavně celkově asi 850 km. Na to jsme měli jednu hodinu navíc, díky změně časové zóny, ale i tak nám cesta dala něco přes deset hodin.

Park se sochami komoušů byl perfektní tečkou na konci téhle dovolené. Nachází se kousek od Druskininkaj, kde jsme byli první noc v Litvě v kempu. Sochy byly situovány na celém území Litvy a na místech kde dříve stály, jsme během dovolené byli. Dnes místo nich stojí většinou něco jiného. Když litva získala nezávislost, naházeli lidé hromady soch, bust a podobných věcí do lesa k Druskininkaj. Někdo si ale řekl, že to je škoda a postavil je do parku a vytvořil k nim ještě malé muzeum včetně dobových fotografií a hlavně novinových článků. Interiéry dvou budov s výstavou mají svou atmosféru a opravdu se mi tam líbilo. Koupil jsem si zde hrníček s Leninem. Soch Lenina a Stalina tu bylo požehnaně, ale nechyběli ani národní sovětští hrdinové, kteří někdy skočili až v gulagu. Celý park i ty dvě budovy vypovídají o sovětském svazu víc než co nás učili ve škole. Na první pohled je vidět, že to byla jedna velká propaganda na zblbnutí lidí. Pominuli vraždy, je to takové oranžové ČSSD.

Po parku jsme si uvědomili, že docela nestíháme. Do Krakowa to bylo pořád 700 km, půl druhé odpoledne a navigace ne a ne se pohnout od příjezdu v 11 večer. To jsme ještě vylepšili obědem. Nakonec jsme se s panem domácím domluvili po telefonu a on na nás počkal. Jezdit v noci po Polsku je ještě drsnější než ve dne. Poláci prakticky ignorují cedule měst, ale mimo města už jezdí pomaleji, hlavně na rychlostních silnicích. Nakonec jsme dorazili chvilku před půlnocí. Byl i plán dojet domů, ale to bychom se připravili o jeden den.

Nakonec jsem u psaní tohohle reportu usnul, takže poslední dva odstavce píšu až teď. Dobré ráno.