Štítky Python

Po malém zpoždění tu máme druhý díl seriálu o webovém frameworku Django. Dneska si ukážeme jak vytvořit kostru projektu, vysvětlíme si jak funguje nastavení, kde o něm najdeme informace a také si povíme o aplikacích a projektech. Aplikace je potřeba se naučit používat správně, protože vám to může ušetřit hodně práce u projektů jiných. Více se jim ale budeme věnovat až v příštím díle.

Django programátory nutí, aby si udržovali pořádek a když začínáte nějaký projekt, měli byste se podle toho zařídit a rozmyslet si, jak bude rozdělený. V Djangu se projekty rozdělují na aplikace a když je využijete dobře, budete moct přenést funkcionalitu z jednoho projektu do druhého s minimálním zasahováním do pythoního kódu a největší bolest vám bude působit „jen“ předělání šablon.

Aplikace mohou být různé, může jít o kostru uživatelského rozhraní, mohou to být komentáře, galerie, knihy návštěv, fóra, články, blogy, nálepky, kategorie, prostě co fantazie a schopnosti dovolí. Mnoho aplikací je možné stáhnout od jiných programátorů a o některých bude řeč i v tomto seriálu. Jeden projekt se dá napsat pouze v jedné aplikaci, ale určitě sami uznáte, že by to mohlo být trochu nepřehledné. Taky není dobré pro každou tabulku vytvářet zvláštní aplikaci. Například kategorie pro články určitě nebudou to samé co kategorie pro bazar a přenos bazaru do projektu, kde už jsou články, by s oddělenými kategoriemi mohlo přinést hodně práce navíc.

Lepší představu o aplikacích si uděláte s vytvořením prvního projektu. Předpokládám, že Django už máte nainstalované. Pokud ne, tak na Linuxu, konkrétně na Debianu/Ubuntu, je to docela jednoduché:

U jiných distribucí to je na vás. Taky zvažte použití návodu popsaného v jednom z mých minulých postů. U Djanga nic dalšího nepotřebujete. Má v sobě testovací webový server, přes který si projekt spustíte na nějakém vyšším portu a můžete směle testovat. Proti PHP, kde se musí instalovat a konfigurovat webový server, to pro vás bude asi příjemná změna. Pro mě byla. Navíc Django disponuje ladícími utilitami jak integrovanými, tak od třetích stran, které se velmi jednoduše používají a dají vám přesný přehled o tom, co se děje, jak vypadal požadavek, co je ve které proměnné a nebo kolik se udělalo SQL dotazů.

První projekt

Nadešel čas vytvořit projekt:

Po spuštění se vytvoří adresář myexperiences, který obsahuje:

Než se vrhneme na vytvoření první aplikace, popíšeme si to co se ve vytvořeném adresáři objevilo.

• __init__.py – tímto řekneme pythonu, že tady má hledat pythoní soubory
• manage.py – skript pro správu projektu
• settings.py – nastavení projektu (databáze, jazyk, aplikace, …)
• urls.py – mapování URL na metody a funkce v aplikacích

Správa projektu

Skript pro správu vám umožní manipulovat s projektem a to ve smyslu spouštění testovacího serveru, testovací konzole, kompilování lokalizačních souborů, vytváření aplikací a mnoho dalšího. Po zadání python manage.py help dostanete vše co potřebujete vědět, ale vyzdvihl bych tu několik voleb, které se vám budou do začátku hodit:

• reset název_aplikace – resetuje SQL tabulky patřící k nějaké databázi
• runserver [ip:port] – spustí testovací server
• shell – testovací shell
• dbshell – stejné jako shell, ale vypisuje provedené SQL příkazy
• sql název_aplikace – vypíše inicializační SQL příkazy k zadané aplikaci
• startapp název_aplikace – připraví strukturu pro aplikaci
• syncdb – vytvoří SQL tabulky v databázi pokud neexistují
• help [příkaz] – nápověda k jednotlivým příkazům

Nastavení

Centrem každého projektu je soubor settings.py. Ten nemusí mít vždy tento název a až budeme konfigurovat WSGI, tak si ukážeme, jak lze jednu aplikaci spustit v několika instancích a lišit se budou jen tímto souborem. Django je na to samozřejmě připraveno. Je zde definováno jaké se mají načíst middlewary (o těch bude řeč až za hodně dlouho) a aplikace, kde je databáze a jak se k ní připojit, kde se mají brát šablony, jaký má být použit jazyk, jestli má být spuštěno ladění, kde jsou uložena statická data a na jaké e-maily mají být zasílána chybová hlášení, pokud je vypnuto ladění. To jsou hodnoty, které uvidíte na první pohled po otevřený souboru settings.py, ale dokumentace je mnohem bohatší. Ta odkrývá zákoutí e-mailové komunikace, ochrany CSRF, kódování, formátu času a data, jemnější nastavení šablon a mnoho, mnoho dalšího.

My se zatím budeme věnovat tomu, co nám Django vychrlilo ve výchozím nastavení. Soubor je velmi dobře okomentován, ale já si dovolím komentáře smazat a nahradit je svými.

Určitě jste si všimli, že Django používá mezery místo tabulátorů. Já preferuji spíše tabulátory, je s nimi jednodušší práce a ty dva vygenerované soubory si upravuji. Bohužel se Django občas vzdálí od zavedeného konceptu, že identifikátory v Pythonu se píší takto:

• foo
• foo_moo
• foo_moo_foo

V Djangu často narazíte na identifikátory psané:

• foo
• fooMoo
• fooMooFoo

To je druhá věc, na které se s vývojáři Djanga neshodneme, ale krom malého zmatku je to vcelku jedno. Já tento rozdíl téměř nevnímám. Pokud je již všechno nastavené, připravíme se na start naší aplikace.

A můžeme startovat

Začneme vytvořením databáze. Předpokládám, že máte běžící Postgresql server nebo víte, jak u sebe nějakou databázi z těch podporovaných vytvořit.

A teď aplikaci spustíme:

Vše by mělo projet bez problémů a pokud zadáte do prohlížeče adresu http://localhost:8000/, objeví se vám něco takového:

Závěr

Teď už máme připravené vše, co potřebujeme pro vývoj. Už v pátek si vytvoříme první aplikaci, kde bude datový model ke zprávám naší malé sociální sítě. K jejich správě použijeme generované administrační rozhraní.